POLÉVKA Z FAZOLÍ A CUKETY

Den předem namočíme 250 g bílých fazolí do teplé vody se lžící jablečného octa (kvůli kyselině fytové). Druhý den je v cedníku propláchneme, vložíme do hrnce, přidáme kousek mořské řasy (kvůli jódu), zalijeme 1,75 l vody a vaříme doměkka.
V jiném hrnci necháme na dvou lžících oleje zesklovatět pokrájenou cibuli, přidáme 100 g namletých vlašských ořechů, okořeníme dobromyslí a chvíli opékáme. Přidáme 1 kg nastrouhané cukety (objevila jsem v mrazáku strouhanou cuketu z roku 2015, ehm), 400 g pokrájených rajčat, osolíme a vmícháme uvařené fazole i s vodou, ve které se vařily (řasu odstraníme nebo pokrájíme na kousky a vrátíme do polévky). Vaříme půl hodiny.


LUNÁRNÍ KALENDÁŘ MARTINY LUKÁŠKOVÉ NA 8. TÝDEN ROKU 2018


POLENTOVÁ "PIZZA"

Moje oblíbená jakoby pizza, chcete-li korektněji polentový koláč, tentokrát se žampiony a divokými rajčátky. Příprava je velmi snadná, vyhnete se kynutí těsta a pochutnat si mohou i bezlepkáři. Věřte mi, je opravdu vynikající!

Do hrnce nasypeme 150 g kukuřičné polenty, osolíme, okořeníme dobromyslí nebo bazalkou a stroužkem utřeného česneku, přidáme lžíci olivového oleje, půlku najemno nakrájeného pórku a zalijeme 500 ml vody. Dobře promícháme a za stálého míchání vaříme do zhoustnutí. Hustou polentovou kaši rozprostřeme (pomůžeme si mokrou lžící) do vymaštěné 30 centimetrové dortové formy a uhladíme. Postupně vrsvíme 130 g nastrouhané rostlinné mozzarelly, kolečka červené cibule, 120 g na plátky nakrájených žampionů a 130 g rajčat. Osolíme (použila jsem ochucenou borůvkovou sůl) a zalijeme 200 ml mandlové (nebo jiné rostlinné) smetany. Pečeme při 180 stupních asi 45 – 50 minut.


SOJOVÁ POMAZÁNKA S OLIVAMI

Do mixéru vložíme 100 g předem uvařených sojových bobů (vždy si jich uvařím větší množství najednou a po částech zamrazím), jednu středně velkou uvařenou a oloupanou bramboru, jednu cibuli osmaženou na oleji, 75 g černých oliv, lžíci nastrouhané syrové červené řepy, lžíci lahůdkového droždí, pepř a sůl, lžíci jablečného octa a tři lžíce olivového oleje. Rozmixujeme a podáváme na tmavém pečivu, zdobíme naťovou cibulkou.


RAJSKÁ POLÉVKA S BOBY A RÝŽÍ

Skutečně skvělá polévka, doporučuji ji jíst s čerstvým kváskovým chlebem. Je to úplně dostačující oběd.
Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli, vmícháme 70 g kulatozrnné rýže, osolíme a jakmile se rýže začne přichytávat, vsypeme 560 g pokrájených rajčat (já jsem použila zamražená divoká rajčátka, která nám rostou na zahradě jako plevel). Okořeníme majoránkou, zalijeme 1 l vody a vaříme 20 minut. Přidáme 200 g předem uvařených sojových bobů (vždy si jich uvařím větší množství najednou a po částech zamrazím), 70 ml mandlové nebo jiné rostlinné smetany, dvě lžíce lahůdkového droždí a ještě pět minut povaříme. Odstavíme a vmícháme čtyři lžíce sekaného kopru.


ZIMNÍ ČAJ

Dnes jsem trochu uklízela bylinkový záhon, protože u nás po dlouhé době vykouklo sluníčko. Při odtřihávání suchých stvolů jsem objevila hotové bohatství – čerstvou šantu a dobromysl. Jakoby ty dvě požehnané bylinky věděly, jak je mi zima dlouhá a jak je mi smutno z nedostatku sluníčka – obě dvě jsou totiž na zlepšení nálady, ostatně dobromysl to říká už svým jménem
🌿☕🌿


HRACHOVÁ KAŠE S TOFU

Večer namočíme 400 g zeleného půleného hrachu do teplé vody se lžící jablečného octa, druhý den scedíme a propláchneme, vložíme do hrnce, zalijeme 750 ml vody a vaříme doměkka. Scedíme, ale vývar nevyléváme. 
Na lžíci oleje necháme změknout pokrájenou cibuli, dva stroužky česneku a vmícháme měkký hrách. Osolíme, zasypeme 5 lžícemi hladké kukuřičné mouky, promícháme a zalijeme vývarem z hrachu, ktrý přidáváme postupně, až má kaše požadovanou konzistenci. Odhaduji to na 300 – 400 ml. Krátce povaříme dohusta a ponorným mixérem částečně rozmixujeme.
Půl kila černého kořene očistíme a nakrájíme. Na lžíci oleje osmahneme cibuli, vmícháme černý kořen a špetku drcených sušených rajčat, osolíme bylinkovou solí a ochutíme majoránkou. Podlijeme troškou vody a dusíme pár minut doměkka. Odstavíme a dochutíme citrónovou šťávou.
400 g lahůdkového tofu nakrájíme na kostičky a opečeme ho na oleji.
Podáváme s kvašenou zeleninou, je to výtečné pochutnání!



ZAPEČENÝ ŠPENÁT S VEJCI

Půl kila čerstvých špenátových listů spaříme a pokrájíme. V míse je promícháme se solí, muškátovým květem, pepřem, dvěma utřenými stroužky česneku, 250 g na kostičky nakrájeného pevného tofu a 50 ml mandlové smetany. Směs vložíme do vymaštěné zapékací misky a navrch rozklepneme vajíčka (kolik strávníků, tolik vajec, toto množství je asi pro 4 – 5 lidí). Vegani vejce vynechají, i bez nich je to výborné jídlo. Vajíčka osolíme a opepříme a vložíme misku do trouby rozehřáté na 200 stupňů. Pečeme asi 40 minut, dokud bílek neztuhne. Podáváme s kořeněnými pečenými brambory.


LUNÁRNÍ KALENDÁŘ MARTINY LUKÁŠKOVÉ NA 7. TÝDEN ROKU 2018


TRHLINA

Trhlina je druhou knihou od Jozefa Kariky, kterou jsem četla. První z nich byl Strach, což je čistoktevný horor. O trhlině to říct ale nemohu, z mého pohledu o horor nejde. Autor docela šikovně použil motiv převyprávěných vzpomínek a tím se vyhnul nutnosti složitě spojovat a kombinovat souvislosti, aby dávaly smysl. Veškeré nejasnosti nebo chyby padají na hřbet autora vzpomínek. To mě docela pobavilo, i když nejdřív mi tahle forma šla docela na nervy.
První polovina knížky byla zdlouhavá a nudná, tak tak jsem se jí prokousávala. Když se konečně daly věci do pohybu, bylo to napínavé, nikoliv však děsivé. Bát se nebudete, natož abyste měli strach vydat se sami do lesa. O lese to vůbec není. Jde totiž o kvantovou fyziku, paralalní vesmíry, rotující černé díry a holografické multiverzum. Během čtení jsem si vzpomněla několikrát na „veselé kousky“ dona Genara, které tak děsily Castanedu a taky na slova dona Juana, když říká, že náš konstrukt reality je sice chiméra, přelud, ale velmi pevný a potřebný, který nás chrání před šílenstvím. Zkušení brujos nepotřebují čekat na náhodné trhliny v časoprostoru, aby se dostali do jiné reality, stačí jim třeba herda do zad. A navíc vědí, jak se v ní pohybovat a jak se vrátit zpět. To je ovšem nám, občejným lidem zapovězeno a proto máme z těchto věcí takovou hrůzu.
Karika slovy Igora v knize píše:
„...zkoušet některé věci pochopit rozumově je ten nejhorší možný přístup. Jasně, odmalička jsme programováni k tomu, abychom hledali vysvětlení, tohle nutkání jen tak nevypneš. Ale je třeba se o to pokoušet, zejména v případech, jako jsme zažili my.“
Nakonec to nebyla špatná knížka, i když jsem opravdu čekala skutečný horor. Spíš mě donutila znovu přemýšlet o našich ochranných valech.