MÁTOVÉ ŘEZY

Zimní pochoutka s vůní máty, vyzkoušejte!
V míse promícháme 150 g hladké bílé mouky, 150 g celozrnné pšeničné mouky, špetku soli, 100 g kokosového (nebo obyčejného) cukru, 1 lžíci kypřicího prášku a 50 g kakaa. V jiné nádobě promícháme 140 g najemno strouhané mrkve, 200 g najemno strouhaných jablek, 140 ml rýžového (nebo jiného rostlinného) mléka a 70 ml slunečnicového oleje. Vlijeme k mouce a rychle, důkladně promícháme. Tužší těsto přemístíme do menšího (25/35 cm) vymaštěného pekáčku a pečeme při 180 stupních 30 minut.
Ve vodní lázni rozehřejeme 100 g bezmléčné čokolády a lžíci rostlinného másla, vmícháme 1 - 2 lžíce mátového oleje (nikoliv esenciálního, toho bychom použili asi 5 kapek) a rozetřeme na upečený koláč. Posypeme sušeným ovocem a kokosem. Necháme vychladnout.



ISHMAEL

Nenápadná, tenká kniha od Daniela Quinna dostala cenu Teda Turnera za celospolečenský přínos pro řešení globálních problémů ještě předtím, než vyšla.
Dlouho jsem nečetla nic tak depresivního. Knížka vypráví úplně jednoduchou a srozumitelnou formou o tom, kterak moudrá gorila vyučuje otevřeného člověka o světě a ukazuje mu, proč jsou věci tak, jak jsou. 
Proč jsme Kainovými potomky a v čem přesněspočíval konflikt mezi ním a Abelem? Proč si Bůh mezi nimi vybral tak, jak si vybral a proč nám ten příběh nedává smysl? Jak máme chápat další prastarý příběh, ten o jablku ze Stromu poznání? Je naše představa Adamovy nevinnosti před jeho pozřením správná? Co přesně znamená poznání dobrého a zlého? Jaký je rozdíl mezi premisou „svět náleží člověku“ a premisou „člověk náleží světu“? A jaká z těchto premis nahrává evoluci, vývoji, a která ho ukončuje?
Jakou má souvislost zákon zemské přitažlivosti a aerodynamiky se zákonem o tom, že žádný druh si nepřivlastní život celého světa a že svět nebyl stvořen pro žádný konkrétní druh samotný? Proč jsme přesvědčeni o tom, že se nás tyto zákony netýkají? Co nutí nás, civilizované lidi, k destrukci ekosystémů a likvidaci ostatních živočišných druhů? Proč ignorujeme skutečnost, že zažíváme volný pád?
Možná jsme první generací lidí, kteří bez jakékoliv náboženské konotace připouštějí reálný konec civilizace. Možná jsme první, kteří si uvědomují, že naše vnoučata se svých vnoučat už dočkat nemusí. Tato představa konce je rozšířená napříč celou společností a více či méně si ji připouštíme všichni. Máme naději? A pokud ano, v čem tato naděje spočívá a co musíme udělat?
A co mohu udělat já? Nenapadá mě nic jiného, než vlastní příklad. Snažit se žít tak, aby moje dnešní stopa uzurpátora a ničitele byla menší a neznatelnější, než byla včera. Aby mou vinou neumírala další stvoření, živočichové, rostliny a celé druhy. A takhle pokračovat den za dnem, a u toho se starat o to, jak inspirovat ostatní. Bez nucení, bez hysterie, bez nenávisti. Nic lepšího jsem nevymyslela.



ZELENINOVÁ SMĚS NA SMETANĚ

Skvělá zeleninka v téhle úpravě se jen tak nepřejí!
Na dvou lžících oleje necháme změknout pokrájenou cibuli a vmícháme na drobné kostičky nakrájené dvě červené řepy. Za občasného promíchání opékáme deset minut a přidáme půlku květáku rozebraného na růžičky. Osolíme, okořeníme špetkou mletého fenyklu, maličko podlijeme vodou, ale jen tak, aby se zelenina nepřipalovala, a dusíme ještě deset minut pod pokličkou do poloměkka. V 200 ml mandlové (nebo jiné rostlinné) smetany rozšleháme lžíci hladké kukuřičné mouky a vlijeme k zelenině. Pár minut povaříme do zhoustnutí a vmícháme 200 g zeleného hrášku, čerstvého či mraženého, který propláchneme v cedníku vroucí vodou. Necháme prohřát, ale už nevaříme. Podle chuti okyselíme citrónovou šťávou a podáváme s vařenými brambory a salátem.


FRANTIŠEK Z ASSISI

Ačkoliv mám G. K. Chestertona jako autora moc ráda a jeho Ohromné maličkosti patří mezi moje oblíbené knížky, v této úvaze o životě svatého Františka jsem s některými jeho názory a závěry nesouhlasila. To ale nemá žádný vliv na to, jak já sama vnímám tuhle zvláštní a všem ustáleným představám o světci se vymykající postavu. František ve mně vyvolává emoci, kterou snad nejlépe vystihnou slova „tichá radost“. Necítím se být katoličkou, ačkoliv mě jako mimino pokřtili, ale tenhle svatý má v mém srdci opravdu zvláštní (a velmi soukromé) místo.
„Smysl pro humor, který je kořením historek o všech jeho dobrodružstvích, ho sám o sobě chránil, aby nikdy neupadl do škrobené důstojné sektářské nadřazenosti. A něco z toho pocitu nemohoucnosti, jenž tvořil víc než polovinu jeho síly, sestoupí na každého, kdo pochopí, čím tato inspirace v dějinách byla a je, ale může ji zaznamenat pouze řadou nesouvislých a chudých vět. Dozví se něco o tom, co František myslel velikým a dobrým dluhem, který nelze splatit. Pocítí touhu udělat nekonečně víc, a současně marnost jakéhokoliv počínání.“



SKOŘICOVÉ TYČINKY

Skořice je vhodným kořením pro zahřátí. Do jídel, nápojů a moučníku ji proto přidáváme převážně v zimě. Tyhle tyčinky jsou vhodné místo těch kupovaných třeba na výlet nebo do práce a školy jako svačina.
V míse promícháme 100 g hrozinek, špetku soli, 2 lžičky skořice, 1 lžičku mleté vanilky, 100 g jablečné mouky (koupíte v prodejnách zdravé výživy), 2 lžíce arašídového nebo slunečnicového oleje a 200 ml horké vody.
Na suché pánvi opražíme 180 g ovesných vloček a 160 g vlašských ořechů, jakmile začnou růžovět a vonět, vsypeme 60 g kokosového (nebo obyčejného) cukru a chvíli společně mícháme. Po zchladnutí nahrubo nadrtíme v robotu a vmícháme do směsi v míse. Rukama dobře prohněteme, aby se suroviny spojily, a upěchujeme do malého pekáčku (20/25 cm) vyloženého pečicím papírem. Pečeme při 170 stupních asi půl hodiny, dokud nezačne při okrajích zlátnout. Necháme vychladnout a pokrájíme na tyčinky.


JEČNÉ DROBENÍ S TEMPEHEM

Před sto lety se tohle jídlo v Krkonoších vařilo se slaninou, nikoliv s tempehem, ale chuť bude velmi podobná. Musíte mít s přípravou tohohle jídla trochu trpělivost, nastojíte se u plotny 
Od kamarádky jsem dostala ječmen a pořád jsem přemýšlela, co s ním. Včera jsem ho tedy pomlela na hrubou mouku a připravila tohle zvláštní, prosté a chutné jídlo.
300 g ječné hrubé mouky pražíme na suché pánvi, dokud nezrůžoví a nezačne vonět. Trvá to opravdu dlouho, klidně půl hodiny a neradím vám, abyste přestali míchat. Osolíme a postupně přiléváme 500 ml vroucí vody. Vždy dobře promícháme, než přilijeme další, abychom vytvořili drobení, nikoliv jeden knedlík. Jakmile jsme spokojeni s konzistencí, odstavíme a promícháme s 200 g uzeného tempehu a čtyřmi cibulemi, které jsme pokrájeli a dozlatova opekli na třech lžících oleje. Nakonec vmícháme svazek petrželky a podáváme s kvašenou zeleninou, zeleninovým salátem nebo alespoň s kyselými okurkami. Zeleninu doporučuji rozhodně nevynechávat.


LUNÁRNÍ KALENDÁŘ MARTINY LUKÁŠKOVÉ NA 47. TÝDEN ROKU 2017


JABLEČNÝ DORT

Rychlý, snadný a výborný.
V míse promícháme 160 g polohrubé mouky, 100 g celozrnné špaldové mouky, 80 g kokosového cukru (nebo obyčejného cukru), 20 g (3 lžíce) kakaa, 2 lžičky kypřicího prášku, lžičku mleté vanilky a lžičku skořice. V 200 ml ohřátého sojového (nebo jiného rostlinného) mléka rozšleháme 60 ml slunečnicového oleje, lžíci rumu a 40 g (2 vrchovaté lžíce) vanilkové Hrašky. Tekutou složku vmícháme do sypké a nakonec zamícháme 200 g nahrubo nastrouhaných jablek. Těsto navrstvíme do vymaštěné dortové formy (20 cm) a pečeme při 180 stupních 30 – 40 minut podle zkušenosti s vlastní troubou. Stav upečení kontrolujeme pomocí špejle. Vychladlý dort rozkrojíme, potřeme jablečnými povidly a ozdobíme čokoládovou polevou a ořechy.


TEMNÝ LES



Sci-fi Temný les Liou Cch'-sina je v mnoha ohledech lepší než první díl trilogie s názvem Problém tří těles. Zpočátku mi trochu vadil přepjatě zářivě futuristicky pojatý popis budoucnosti, připadala jsem si jako v Neználkovi na Měsíci. Postupující děj mě ale vyvedl z omylu a selanka byla ta tam. Jde o to, že chování veškerých vesmírných civilizací funguje na principu temného lesa – vzájemně se nevidíme, ale jakmile spatříme světýlko pod stromy (rozuměj lokalizujeme obydlenou planetu ve vesmíru), musíme zabít, nebo budeme sami zabiti. Veškeré alternativy směřují vždy ke shodnému výsledku, jiný scénář není z principu možný. Závěr byl ale přesně takový, jaký mám u dobré a klasické sci-fi ráda. Vlastně to mám ráda třeba i u Predátora se Schwarzeneggerem nebo v knížce Marťan od Andy Weira. Ve všem tom marasmu destrukce a ničení planety Země snad ještě můžeme vykřesat hrdost na lidskou nezdolnost a důvtip. Takže doufám, že to s námi nakonec dobře dopadne a za takovou naději jsem ráda.






CUKETA ZAPEČENÁ S RAJČATY A TOFU

Ve spíži jsem měla ještě jednu velkou cuketu z léta a ve sklepě dvě skleničky zavařených rajčat. K tomu jsem v chladničce sušila lahůdkové tofu. Tak co s tím? Samozřejmě tu nejjednodušší věc – zapéct!
Do vymaštěné zapékací misky vrstvíme 750 g na kostičky nakrájené cukety, 600 g spařených, oloupaných a nakrájených rajčat (lze použít i sterilovaná) a dvě velké cibule. Vrstvy prosypeme bylinkovou solí s tymiánem, rozmarýnem a šalvějí, opepříme a pokapeme olivovým olejem. Navrch rozdrobíme 200 g lahůdkového tofu. Pečeme nejprve zakryté půl hodiny při 180 stupních, pak poklici sejmeme a dopečeme dozlatova. S chlebem nebo brambory.