TISÍCE PLANOUCÍCH SLUNCÍ

Druhá kniha Khaleda Hosseiniho, která se mi dostala do rukou. První byl Lovec draků, který mě hodně zasáhl a dlouho to bolelo. Tahle knížka je opět z Afghánistánu, děj se odehrává v době, kdy zemi okupují sovětské jednotky a později ji ovládne Tálibán.
I když obálka, použitý font a snad i název knihy mohou vyvolat dojem, že jde o červenou knihovnu, nic není vzdálenější pravdě. Jde o krutý příběh, který však nepostrádá naději. Přivedl mě k myšlence, zda se tisíciletá vláda principu jang nechýlí ke konci. Bylo by na čase.
Název románu pochází z básně Sáiba Tabrízího, perského básníka ze 17. století:
Nedopočítáš se měsíců,
které na jeho střechách pableskují,
ani tisíců planoucích sluncí,
jež kábulské zdi ukrývají.



více ZDE

2 komentáře:

  1. Byla jsem z této knihy úplně vedle, šťastná za to, že žiji v Evropě. Silný příběh je i v jeho další knize A hory odpověděly.
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. četla jsem obě, ale asi nejvíc se mi líbila jeho kniha Lovec draků

      Vymazat